Začátek báječné sportovní kariéry Emila Zátopka, bezesporu ve světě nejslavnějšího českého sportovce, poznamenala náhoda. Rodák z Kopřivnice se koncem třicátých let právě protloukal "baťovským" učilištěm ve Zlíně, když ho jeden z vychovatelů vyzval k účasti na tradičním běhu městem. Zátopek se nejprve chtěl ze závodu vyvléci, nakonec však doběhl druhý, našel v závodění zalíbení a atletika se stala jeho životní prioritou.
Běžecké vášni naprosto podlehl a sám začal vymýšlet nové tréninkové metody, ve své době přímo průkopnické. V roce 1948 odjel Zátopek na své první olympijské hry a vracel se z nich nakonec jako hrdina. V běhu na 10 km vybojoval v Londýně své první olympijské zlato, k němuž přidal i stříbrnou medaili z pětikilometrové trati. To, co se však skvělému vytrvalci povedlo na následujících OH v Helsinkách v roce 1952, byla hotová senzace - tři zlaté medaile za běh na tratích 5000 a 10.000 metrů a v maratónu.
Získat na jedné olympiádě tři zlaté medaile se před Zátopkem a ani po něm nikomu nepodařilo a vzhledem k narůstající specializaci zůstane tento rekord asi nepřekonán. Vedle olympijských úspěchů se ale může Zátopek pochlubit ještě 18 světovými rekordy. Svou zemi reprezentoval celkem ve třiceti mezistátních utkáních. Jedinečnou kariéru ukončil v roce 1958 vítězstvím v přespolním běhu ve španělském San Sebastianu. Jeho umění i gentlemanské chování se odrazilo v trojnásobném vítězství v anketě o nejlepšího sportovce světa z let 1949, 1951 a 1952.
Za svůj přístup k atletickým soubojům se stal jeden z nejlepších představitelů olympijských ideálů v roce 1975 laureátem mezinárodní Ceny Fair play. Byl také oceněn titulem "Nejlepší atlet století" a český olympionik století. A protože zlatou olympijskou medaili získala v roce 1952 také Emilova manželka Dana, jsou Zátopkovi pokládáni za nejslavnější sportovní pár historie.